Od nové sezóny působí Michal Broskovics jako vedoucí trenér přípravek našeho klubu, zároveň vede svůj ročník 2014, tedy starší přípravku U10. V rozhovoru se ohlíží za končícím podzimem a také za rozvojem výchovy přípravek v našem klubu.

Rozhovor začněme u tvého týmu U10, kde působíš již druhou sezónu, jak se vám povedl letošní podzim?
Věřím, že byl pro kluky zajímavý. Odehráli jsme celkem 32 zápasů, to v rámci turnajových režimů. Během podzimu také došlo k mírnému zúžení kádru, což opravdu pomohlo tréninkovému procesu, zlepšila se nám i celková docházka a myslím si, že i práce s každým hráčem.

Na začátku sezóny, spíše se začátkem školního roku měl, klub potíže až s velkými počty hráčů v přípravkových kategoriích, jak se to řešilo?
Je to pravda, v některých ročnících jsme měli až extrémně velký zájem, v jednu dobu měla mladší přípravka až 50 přihlášených hráčů na věkovou kategorii. V jiných kategoriích jsme měli běžně přes 30 hráčů. Vytvořilo se tedy další družstvo, tak zvaná fotbalová škola, kam byla nabídnuta účast některým hráčům. Kluci se tak mohou zlepšovat s výkonnostně podobnými hráči, fotbalová škola má o něco menší nároky a nabízí možnost hrát fotbal opravdu všem.

Klub funguje ve formátu celoročního náboru, že noví hráči mohou přicházet i v průběhu sezóny, nebavili jste se tady o nějaké změně?
Uvažujeme napříště o náborových akcích, zejména kvůli centrálnímu informování veřejnosti nebo rodičů. Proběhl by asi i předvýběr hráčů do kategorií přípravek. Ale díky činnosti fotbalové školy, budou noví hráči stále moci začínat i v průběhu sezóny. Kdo prokáže větší talent a zájem o pravidelný trénink, přesune se do své věkové kategorie.

Klub hledá nové trenérym zejména do kategorií přípravek, jaká je situace s trenéry obecně?
Potřebovali bychom určitě nové zájemce o trénování. Dětí je hodně a trenérů málo, je to teď takový obecný trend. Chtěl bych moc poděkovat tatínkům, kteří se aktivně zapojili a pomáhají nám. Daří se nám tak vytvářet stabilní trenérské týmy, aby se klukům pořád nestřídali vedoucí osoby. Myslím ale, že situace se začíná stabilizovat, zaznamenali jsme už i zájem o trénování v Mostě, a to i ze strany bývalých hráčů. Tak věřím, že situace se brzy ještě více zlepší.

Od léta působíš přímo ve funkci šéftrenéra přípravek, jak se ti změnilo pracovní zatížení?
Jsem často na našem hřišti přípravek v Čepirozích. Sledování tréninků ostatních trenérů mě bavilo i dříve, takže nyní u mě k velké změně nedošlo. Snažím se teď s trenéry více mluvit, sbírat od nich požadavky a více je řešit. Scházíme se také s ostatními šéftrenéry v klubu a společně se radíme co dále zlepšit. Mám častější kontakt s vedením klubu, což je pro mě dobře.

Co bys sis asi nejvíce přál v přípravkách změnit nebo zlepšit?
Chtěl bych zavést třeba doplňkové tréninky pro vyloženě talentované hráče. Aby se například mohli setkat na doplňkovém tréninku i s ostatními většími talenty s jiných ročníků a vzájemně se od sebe učit, ovlivňovat se nebo se prostě ocitnout ve větší konkurenci. Chtěl bych se tak pokusit, aby z klubu lepší hráči neodcházeli a měli možnost využívat prostředí pro ambicióznější růst i u nás v klubu.
Dále bych rád doplňoval lepší zápasy.

V sezóně hrajete především zápasy satelitních turnajů Krajského přebory, hodnotíš je tedy jako v nižší kvalitě?
Jde o pravidelnou soutěž, setkáváme se i s Teplicemi, Ústím nebo Děčínem, ale dle mého názoru je v sezóně zápasů málo. Navíc některé další týmy z kraje mají často konkurenceschopnou sestavu jenom na jednom hřišti. Dokonce, snad až šest klubů v soutěži je jako sdružené družstvo, kde kvalita hráčů na obou hřištích je hodně rozdílná. Chtěl bych tedy doplnit více kvalitních zápasů.

Satelitní turnaj krajského přeboru přípravek se tedy hraje povinně s dvěna týmy a na dvou hřištích zároveň.
Ano, přesně tak, ve starší přípravce se hraje 5:5 na dvou hřištích současně. Samozřejmě se i střídá, takže lze zapojit skoro až 20 hráčů do jednoho zápasu. Některé týmy staví vyloženě jednu lepší pětku a druhou slabší. My se snažíme naše týmy i promíchávat, aby se kluci setkávali i s jinými spoluhráči, neboť za chvíli budou hrát na velkém hřišti stejně všichni společně.

Jak vnímáš takzvané miniligy s kluby z větších vzdáleností?
Osobně se těmto formám zápasů nebráním. Spoléhat se pouze na soutěžní zápasy v rámci Ústeckého kraje je dle mého názoru nedostatečné. Ono člověka ani moc nebaví hrát pořád dokola jenom s Teplicemi nebo Ústím. Teď například jedeme na turnaj do Sokolova, kde se potkáme i s Neratovicemi nebo Vlašimí. Proti těmto soupeřům jsme zatím moc nehráli, takže nepůjde zase o několikrát opakovaný souboj v rámci našeho kraje.

Na podzim došlo i ke změně v doplňkovém tréninku gymnastiky, jakým je přínosem?
Určitě je výhoda, že trenérka nyní dochází na tréninky k nám hřiště a pracuje s hráči v rámci běžného tréninku. Program bude víc intenzivní v zimním období, kdy využíváme víc tělocvičny a na gymnastiku se to více hodí. Pro rozvoj hráče je to důležité, zvlášť nyní kdy pohybová zdatnost dětí obecně klesá. Navíc hráči jsou s gymnastickou průpravou spokojení, baví je to a myslím, že se i těší.

Jak vypadá teď zimní příprava u starší přípravky? Už se asi neodvíjí pouze v tělocvičnách, máte k dispozici i venkovní hřiště.
Máme v týdenním plánu dvakrát venkovní hřiště a jednou tělocvičnu, ve které budeme mít i pasáž gymnastiky. Trend venkovního trénování už je dlouhodobý. Halové turnaje ale u přípravek zůstávají. Dobře se organizují a jsou pro kluky atraktivní. V hale během turnaje lze i vyhrát nějaký pohár, přináší to zábavu. Venkovní přáteláky zase více cílí na výkonnostní rozvoj hráče.

Co by mohl klub ještě zlepšit ve vybavení přípravek?
Chtěl bych otevřít otázku klubových míčů ve starší přípravce. Trenér by měl větší šanci si adekvátně připravit míče pro trénink, myslím nafouknutí. Učíme kluky foukat míče samostatně, ale opravdu to není jen tak. Jedná se o fronty, kluci přibíhají na poslední chvíli, vozí je rodiče, sami mají potíže vše časově v rámci odpoledne sladit a stihnout.