Michal Nguyen začal v létě trenérskou práci s kategorií U14, tedy ročníkem 2010. V této sezóně pozvolna přechází z aktivní hráčské kariéry k trénování mládeže. Od podzimu studuje i trenérskou licenci A, trénování rozvíjí také ve sportovních třídách našeho klubu.

Michale, začněme pozvolným koncem hráčské kariéry, je to asi speciální moment každého sportovce. Jak se s tím vyrovnáváš?
Tak oficiálně jsem ještě neskončil, ale jak říkáš pomalu to směřuje k tomu trénování, které mě moc baví a naplňuje. Myslím si, že se s tím vyrovnávám úplně normálně. Vím, že to není lehké žádného sportovce, když se blíží konec kariéry, ale čas prostě nezastavíš. Mám však výhodu, že pokračuji v tom, co se pro mě stalo celoživotní vášní a to je fotbal. Jsem každý den na hřišti, to co jsem byl navyklé jako hráč, tak mám i teď jako trenér žáků U14.

Během podzimu jsi se stal vlastně klíčovým hráčem našeho B-mužstva, je to pro tebe adekvátní zařazení?
Myslím si že ano, jsem rád že si můžu každý víkend 90 minut zahrát zápas. A je to i trošku vtipné, že je to pod trenérem Hofmannem, on mě vlastně trénuje celou moji kariéru od U13 až do A týmu tady v Mostě. Kromě 6 let co jsem byl v Asii. A teď spolu ještě pokračujeme tady za B tým, takový můj osudový trenér dá se říct.

A-mužstvo od postupu z Divize prošlo velkým vývojem. Klub nyní válčí na třetí pozici ČFL. Jak ty vidíš poslední dvě sezóny A-mužstva?
Jsem moc rád, že jsme se minulou sezonu hlavně zachránili jako nováček v ČFL, to pro nás byl velký úspěch. A co se týče této aktuální sezony, tak mám z kluků velkou radost, že jsou tam kde jsou, vidím je každý den na tréninku a vážně makají s trenérským týmem, aby byli každý den ještě lepší a lepší. Přeji jim ať jim to vydrží co nejdéle. Vývoj ale nemá jen A tým, mají ho i mládežnické týmy od žáků až po dorosty, což si myslím, že je vážně super. Protože v Mostě vždycky byla kvalitní mládež, která produkovala hráče do A týmu.

Klub přivedl několik nových hráčů, snaží se však o zachování regionálního charakteru hráčského kádru, k tomu jsou potřeba hráči z mládeže.
Přesně tak, právě na příkladu Skurovce, Radby a Rjasky se ukazuje, že to v našem klubu jde. Jsou to mladí kluci kteří prošli mládeží Mostu a mají velký potenciál na to aby tady hráli v Mostě pravidelně za A tým, fandím jim ať makají a porvou se o svojí šanci, musí ale makat, makat, makat.

Od léta jsi se stal hlavním trenérem kategorie starších žáků U14. pro klub tam byla i mírná podmínka snížení zapojení v A-mužstvu. Jak jsi ten přechod na pozici hlavního kouče vstřebal.
Myslím si, že už jsem si zvykl. S trenérem Sazimou jsem o tom mluvil a vždycky mi vyjde vstříc co se trénování týče. Už třetím rokem se pohybuji v trénování mládeže v klubu a když jsem se dozvěděl že mi bude přidělen ročník 2010, tedy žáci U14, tak jsem měl z toho velkou radost. Jsou to velmi talentovaní kluci a jejich velká síla je v tom, že drží všichni pospolu jako tým.

Minulou sezónu jsi působil ve dvojici se Zdeňkem Kopasem u spojeného týmu ročníků 2008 a 2009. Vedli jste společně dva týmy. Jak to fungovalo?
Bylo to zajímavé, trochu nevýhodou bylo, že hráčů ročníku 2008 nebylo dost, abychom mohli poskládali kompletní tým starší U15, ti museli být celou sezónu doplňování kluky z mladšího ročníku 2009. Pokaždé jsme s trenérem Kopasem vymýšleli jak to celé poskládat, aby nám to dávalo smysl a všichni hráči měli herní vytížení. Myslím si, že jsme to zvládli a někteří hráči ročníku 2009 to prokazují v této sezóně za U15, kde konečně hrají v popředí své soutěže. To spojení dvou týmu jim mohlo i pomoci, vlastně hrají už druhým rokem za žáky U15.

Ročník 2010, nyní označen jako U14 byl dlouhodobě veden předním trenérem našeho klubu Láďou Ramešem, jak dále spolupracujete na práci s hráči v tomto ročníku?
Nechci kluky U14 moc vychvalovat, ale vážně jsou moc talentovaní a šikovní a mají potenciál to třeba za pár let dotáhnout až do našeho A týmu. Jak už jsem říkal jejich síla je i v tom, že drží pospolu jako tým. S trenérem Ramešem máme velmi dobré pracovní a také přátelské vztahy. Dennodenně řešíme jak U14 tak i U15. Jsme oba dva mladí trenéři, co se chtějí pořád zdokonalovat a učit se novým trenérským trendům.

Na podzim se pohybujete okolo 2.-3. místa, jak tedy zhodnotíš dosavadní podzimní část.
S podzimní částí jsem zatím spokojen, kromě dvou zápasu co jsme prohráli. Mrzí mě zejména zápas se Žižkovem, tam jsem byl opravdu zklamaný, ten nám nevyšel tak jak bych si představoval. Zápas s Duklou, která celou soutěž vede byl také velká škoda, ve druhém poločase za stavu 0:0 jsme měli 100% šanci. Kdybychom to dali, zápas by vypadal třeba jinak. Jedeme ale dál a snažíme se na každým tréninku a v zápase být lepší a lepší. Doufám, že na jaře to Viktorce Žizkov a Dukle oplatíme, oba přivítáme doma na Albrechtické.

Dvakrát jste ztratili, s vedoucí Duklou a se Žižkovem, jinak vyhráváte i velkými brankovými rozdíly. Jaká je vůbec soutěž Divize žáků, kterou klub hraje dlouhodobě?
V soutěži je velký rozdíl v kvalitě týmů. Je to takové neurovnané. Za mě si myslím, že pro naše kluky z U14 je to málo, mají na to aby hráli žákovskou ligu a děláme vše proto aby se jim to třeba za rok podařilo vykopat. Ukazuje se, že kvalitu na to mají.

Směrem k zimní přípravě máte zhruba jaký plán?
Začneme hned 3.1.2024, je potřeba se dobře připravit na jaro také proto nás čekají zajímavé konfrontace v přátelských zápasech třeba proti U14 Viktorie Plzeň, U14 FK Teplice a U14 Tempu Praha. Začátkem března nám začne soutěž.

Studuješ také trenérskou licenci A, což je velký úspěch a poměrně rychlý nástup do trénování. Opravdu tě to tak chytlo? (Jaké máš vůbec ambice v trénování?)
Ano, vážně mě to moc baví, zatím jsem nepřemýšlel o trenérských ambicích na to mám ještě čas, jen vím, že chci pomoct Mostu vychovat odchovance, aby se dostali do A týmu. Měl jsem z toho velkou radost když jsem udělal minulý rok přijímačky na A licenci. Mám takové motto: „always a student,“ snažím se tím řídit i v trénování myslím si, že k tomu trénování to i sedí.

Licenční studium probíhá v Praze s dalšími trenérskými kolegy. Prozradíš kdo je například tvým kolegou a jaký je nyní průběh studia?
Ano v Praze v prostorách FAČRu kousek od Strahova. Jsem tam např. s Tomášem Řepkou, Jakubem Radou který hraje ještě v Hradci Králové, Milanem Černým ze Slavie Praha, kde teď děla asistenta trenéra v B týmu Slavi a třeba se Zdeňkem Partyšem z Opavy. Sranda byla s Řepou jak jsme si hned vzpomněli když jsme se viděli na prvním bloku A licence, že jsme spolu vlastně hráli v Mostě. On vlastně Řepa hrál jenom jeden zápas za Most, bylo to v přáteláku proti Souši, kde jsme hráli tenkrát v obraně já, Řepa a ještě s Kevinem Lafrancem, tak jsme tak zavzpomínali.

Jinak mi zbývají ještě poslední 3 bloky a pak mě čekají závěrečné zkoušky v březnu.

Lze vysledovat i nějaký hlavní trend zaměřování trenérů mládeže, co vlastně učí česká trenérská škola?
Je důležité aby hráči měli svoje tvůrčí uplatnění a správně jim vysvětlit v tréninku důvody proč, co dělají. Je správné nastavit reálné podmínky v tréninku, které budou čekat hráče v zápase. Je potřeba aby hráči překonávali svojí komfortní zónu, aby se zlepšovali. Nebuďme jak na playstationu, že hráči budou dělat na hřišti jen to, co chce trenér. Měli by dostat prostor se sami rozhodovat a pak jsem od toho tady já jako trenér, abych jim řekl, jestli to bylo správné rozhodnutí nebo ne. Oprava detailů je za mě také velmi důležitá, dále však učíme především první dotek, nastavení v meziprostoru, přihrávka na správnou nohu spoluhráči atd.)